Okolí Ohavče bylo osídleno již v 6. – 5. tisíciletí př. n. l. jako součást sídelního areálu blízkých Prachovských skal. Při archeologických průzkumech zde bylo odkryto nejméně 90 objektů – chat a jam, řada kamenných nástrojů a keramických střepů. Středověká ves Ohaveč se připomíná poprvé roku 1327, kdy byla majetkem drobné šlechty. Z jejich příslušníků, ovládajících ves i v následujícím století, se v pramenech zmiňuje k roku 1401 Jílek z Ohavče. Někdy před rokem 1487 bylo Ohaveč připojena k tehdy se rozšiřujícímu panství Veliš Trčků z Lípy. Ti roku 1606 odprodali hrad Veliš a větší část jeho statků Jindřichu Matyáši z Thurnu, který je dnes znám především jako iniciátor českého stavovského povstání. Po bitvě na Bílé Hoře si Thurn sice zachránil život útěkem, jeho statky však zabavil císař. V roce 1622 zakupuje Veliš Albrecht v Valdštejna, a tak se i Ohaveč stává součástí proslulého frýdlantského vévodství. Po vévodově zavraždění v Chebu roku 1634 byly velišské statky postoupeny generálu třicetileté války Jindřichu Schlikovi. Jeho potomci je pak drželi až do zrušení vrchnostenské správy roku 1848. Dva roky nato se Ohaveč stala samostatnou obcí.
Všichni, kdo přijíždějí do Jičína od Sobotky, projedou Ohavčí, málokdo z nich však ví, že půvabná obecní náves leží o pár desítek metrů jižněji. Uprostřed ní je zvonička se soškou Panny Marie a odtud se otevírá krásný pohled na Velišský hřbet a dolů na Ostruženské rybníky.